část 3.
Takže už několik dní jezdím na brigádu do Kauflandu jako pokladní. Jaké to je? Pokud vás zajímají podrobnosti, jste tu správně.
Směny mám různé, někdy 9,5 hod., někdy 5 hod. Jeden víkend v měsíci mám nárok na volno a pak snad ještě 1 den z nějakého dalšího víkendu. Pak jsou nějaká pravidla, která jsem teda přesněji nezkoumala, jako že můžete jít do práce asi 4 dny po sobě a pak máte nárok na den nebo dva dny volna apod. Mně je toto jedno, protože jsem na brigádu šla proto, že si nutně potřebuji vydělat nějaké peníze, tak jsem ráda za každou směnu i hodiny navíc.
Nejdřív popíšu něco málo kolem toho, jak to chodí, když zrovna nesedím za pokladnou. Přijedu do práce, jdu do šatny, kde jsou pěkné plechové skříňky se jmény. Převléknu se, tedy červené tričko a červená vesta s jmenovkou. Pak jdu do kuchyňky, kam si můžu dát svačinu do lednice apod. Napustím si láhev s vodou. Všechno, co si sem nahoru nosíme, musíme mít označené, na informacích mi ráno dají nálepku na vodu, jídlo i cigarety.
Potom už jdu k trezoru, kde mi dají moji kasu a řeknou mi, na kterou pokladnu mám jít. Pokladen je u nás 10, ale první dvě se nepoužívají, alespoň zatím, třeba někdy jo. Přijdu k pokladně, vložím tam svoji kasu, přihlásím se, zapnu pás, rozsvítím světlo, že je moje pokladna otevřená. Jsme tam po dvou, tedy jedna pokladní nalevo a druhá napravo. Tím pádem vám pokaždé zboží přijíždí z jiné strany, nevím proč, ale líp se mi dělá na kase, kde mi přijíždí zprava. :) K pokladně si přináším láhev s vodou, protože při této práci je fakt velká žízeň.
Placený mám jen čas, který trávím za pokladnou. Tzn. že doba, než se převléknu, když svačím apod. se do pracovní doby nepočítá. Za pokladnou jsme vždycky cca 4 hod, pak je 30 min. pauza, kdy si jdu udělat kafe a zakouřit. Máme nahoře kuchyňku i kuřárnu. Na WC nechodím, ale je tam pěkné, čisté. Chodím si mýt ruce, je tam dávkovač s dobrým pěnovým mýdlem. Ta pauza po 4 hodinách je podle mě hodně fajn, člověk si fakt dost uleví a může pak zas pokračovat. Protože ta práce je svým způsobem docela vyčerpávající.
Nemám problém s pravidly, které musíme dodržovat. Nejdříve zákazníka pozdravit, snažit se navázat oční kontakt. Na to jsem dost zvyklá z předešlých zaměstnání a připadá mi to zcela normální. Potom musím vždy zkontrolovat nákupní vozík, musím vidět celé dno, takže pokud mají něco ve vozíku, např. balík mléka, vody, basu s pivem, musím je poprosit, aby to nadzvedli. Tady nastává občas problém, jak mi vyprávěly jiné pokladní, protože u toho se občas někteří zákazníci vztekají. Proto se snažím je požádat s úsměvem a mile, případně vylezu z kukaně a pomůžu jim to nadzvednout. Toto je fyzicky nejnáročnější část práce, ať už to, že se přes pult musím natáhnout na špičkách a vyklonit se, abych vozík viděla, tak i to, když s nimi zvedám 25 kg pytel brambor, protože se často jedná o důchodce, kteří se tváří, že to sami nezvednou (přitom si říkám, že to z toho vozíku přeci pak musí nějak dostat ven). Ale to je jedno, nechci se hádat, tak ráda pomůžu. Pořád se snažím, aby lidi byli spokojení a rádi k nám chodili nakupovat, o to Kauflandu jde a tohle se mi líbí, tak mi to v obchodě připadá správné a logické. Potom už projíždím zboží přes scaner, tedy načíst čárové kódy. Jednou rukou si zboží z pásu podávám, druhou projedu a odsunu na stranu, aby si ho zákazník mohl zas vzít. Tato fáze mě baví, protože to pípání se mi líbí. Tempo přizpůsobuji tempu zákazníka, aby se mu to tam moc nehromadilo a nebyl nervozní. Zatím jsem nová, tak nemusím dělat šíleně rychle, i když se toto prý nějak sleduje. Tak uvidím časem.
Těžké však je zadávání pečiva, zeleniny a ovoce. Výrobky mají své 4 ciferné kódy, které bych se ideálně měla naučit nazpaměť. Už si pamatuji chléb (jeden z mnoha druhů chlebů), rohlíky a okurky. Mám ale svůj tahák, kde mám vypsané některé zeleniny a ovoce a taky pečiva, ty jsem si obhlídla přímo v prodejně a udělala si k nim i malé obrázky, jaký má co tvar, posyp a barvu. Když nějaký kód nevím, pak jej musím hledat v pokladně, což už je docela složité a dost to zdržuje markování. Složité to je zejména u pečiva, kde je několik složek a já prostě nevím, pod kterou to hledat. Tak třeba mám před sebou nějaký obdélníkový kus pečiva a já si říkám: je asi světlý nebo tmavý? nebo že by to byla bageta či dokonce nějaký chleba? anebo to to bude spíš ve složce "speciality"? Občas mám pocit, že hledám dlouho. Stává se mi to hlavně u takových věcí, které mi přišly pod ruku poprvé. Pak už si je většinou dobře pamatuji. Pokud ho nemůžu v pokladních složkách najít, požádám o pomoc jinou pokladní. Blbé je, že si je ještě nepamatuji jménem a s některými si tykám, s jinými vykám, takže někdy nevím, jak ji zavolat. Možná mi to netrvá zas tak moc dlouho, ale pro mě v takové chvíli se sekundy zdají jako věčnost. Super je, když zákazník ví, jak se to pečivo jmenuje. Ale v polovině případů sami netuší, co si to vzali, případně mi říkají cenu, ale tu já v systému nevidím. Vidím tam jen fotky, názvy a jejich kódy. Fotky dost nekvalitní, deformované, obdélníkové pečivo na fotce má tvar čtverce apod.
Zelenina je lehčí než pečivo, má jen jednu složku, ovšem je v ní hodně položek, i když už se v tom docela orientuji. První problém jsem měla třeba s dýněmi, měli jsme jich několik druhů a protože dýně nekupuji, měla jsem problém poznat, jaká je která. Zasekla jsem se třeba i u avokáda, jestli je to ovoce nebo zelenina, ale trefila jsem se. Docela už rozlišuji odrůdy jablek, ale to je zas dané tím, že je často sama kupuji. U váženého ovoce a zeleniny musím nejdřív zkontrolovat nalepený štítek z váhy - my na pokladnách váhu nemáme. Takže zkontroluji název, že si zadali opravdu to, co měli. Potom musím zkontrolovat hmotnost. Ano, stává se, že si zadají něco jiného, třeba jiný typ jablek nebo paprik, tak je musím poslat znovu na váhu, jedna je pro tento případ umístěná před pokladnami. A dokonce se mi už za ten týden stalo i to, že pán, který měl veliký nákup a byl dobře oblečen, měl na trsu banánů naváženo asi 220 g, což se mi nezdálo, tak jsem ho poslala znovu na váhu a najednou to bylo 1 kg. Občas se stane, že si prostě něco zvážit zapomenou, v domnění, že se to bere na kus.
Když markuji, mám takový zvyk si některé věci říkat nahlas a se zákazníky navázat komunikaci. Většinu zákazníků to baví a všimla jsem si, jak pookřejí a jsou pak milí a samá sranda. Takže nuda při této práci není a dokonce je občas veselo. A já mám lidi ráda, od puberťáků až po důchodce. Vlastně i malé děti, které občas u pokladny brečí, tak se zeptám, na co čekají a to lízátko nebo křupky prostě vezmu z pásu přednostně a podám jim je a už se usmívají.
Když namarkuji vše, musím se podle pravidel zeptat, zda bylo vše v pořádku. Tím je myšleno, zda bylo v pořádku nakupování v našem obchodě. Často řeknou, že vše bylo v pořádku až do doby, než jsem jim řekla celkovou cenu, ale to se vždycky smějí, protože to berou jako vtip. Máme fakt dobré ceny, hodně věcí v akcích a spoustu slev, takže si myslím, že v našem okolí se nikde nedá nakoupit výhodněji. A ti zákazníci, kteří na ty slevy chodí, to mají vychytané, vědí přesně, v kolik hodin se co zlevňuje a nakupují pak maso, sýry a další věci třeba se 70% slevou, protože tomu za 2 dny končí trvanlivost. Až jim to někdy závidím.
Pak tedy řeknu celkovou cenu a sleduji, jestli tahají peníze nebo kartu, protože když chtějí platit kartou, musím na displeji zmáčknout tlačítko "karta". Pak tedy vezmu peníze, když mi je dávají, ještě když je mám v ruce, říkám nahlas, kolik mi dali, zadám to do pokladny, ukáže se mi, kolik jim mám vrátit. Uklízím peníze do pokladny, vytahuji na vrácení, utrhnu účtenku a podávám jim to. K tomu jim dám naše lepící body, za které se pak dají koupit výhodně nějaké věci, tentokrát jsou to hrnce.
Rovnání peněz v kase mě taky moc baví, to mě bavilo už od dětství. Až teda na tu špínu, myslím furt na to, co je na bankovkách bacilů a snažím se se nedotýkat obličeje apod. a první, co je, když jdu z kasy, že si ruce vydrhnu.
Pokud se mi stane, že něco nascanuji špatně, např. mi to "pípne" dvakrát, musím zvednout telefon, který na každé kase máme a tím se dovolám směnové vedoucí a nahlásím jí, že potřebuji storno. Ta musí přijít a povolí mi přes speciální čip provést storno. Storna se nám počítají a měli bychom jich mít co nejméně. Samozřejmě si na začátku každé směny plánuji, že žádné mít nebudu, ale ještě se mi to nepovedlo, vždycky mám alespoň jedno, někdy i pět. Taky dost záleží na tom, na jaké pokladně jsem, protože ty první scanují dobře a lehce. U těch posledních, které jsou asi víc opotřebované, to jde hůř, některé zboží projedu i 3x a stále to nepípne, pak to ale najednou naskočí 2x a já musím volat o storno. Anebo taky v případě, kdy po namarkování zákazník řekne, že něco nechce, protože si myslel, že to stojí méně apod.
Pak už se s nimi jen rozloučím, popřeji třeba hezký den, oni mně většinou taky, tak jim poděkuji a pak už se zas otočím na dalšího zákazníka a tak pořád dokola. Projde mi tam za den spousta lidí všeho věku, někteří smutní, někteří ukecaní, někteří co viditelně počítají každou korunu a musí koupit jen to nejnutnější až po ty, co kupují vše ve velkém, když je to v akci a nechají s klidem za nákup 4 tisíce a ještě si chválí, jak zas ušetřili.
Když končím směnu, vezmu si obálku, kam dáváme bony, tedy lístky za vrácené lahve. Jdu do kuřárny a tam je musím sečíst a napsat celkovou sumu na obálku, tu pak odnést do trezoru. Kasu dávám do trezoru pokaždé, když mě stáhnou z pokladny. Pokud jsem na dvoupokladně sama, musím zamknout cigarety. Pokud jsme tam dvě, tak při odchodu musím zhasnout světlo, vypnout pás a zavřít vrátka. Posbírám si taháky, které mám, nechávám si je v kapse ve vestě.
Telefon na směnovou vedoucí se používá ještě v případě, kdy ji musím oznámit, že mám 5 tisicívou bankovku, že někdo platí eurama, že mám podnikatelský nákup (většinou Vietnamce), že mám bon za láhve nad 300, že potřebuji do kasy doplnit nějaké bankovky nebo mince. Anebo kdykoliv bych si s něčím nevěděla rady.
Ty fotky s kódy už jsem si nechala vytisknout ve výpočetním oddělení, kde je milý vedoucí. Takže se doma budu učit, abych co nejdříve znala všechny nazpaměť a věděla, jak které pečivo vypadá.
Celkově musím říct, že mám teď Kaufland fakt ráda ještě víc, myslím, že jdou dobrým směrem, když je pro ně důležitá spokojenost zákazníka. My na pokladně se nesmíme v žádném případě se zákazníkem hádat, v případě jakéhokoliv problému ho musíme poslat na informace, kde s ním vše vyřeší. Zatím jsem neměla žádného nepříjemného zákazníka. Snažím se být na všechny milá, usmát se, mluvit, pomáhat jim. Věřím tomu, že jak se budu chovat já k nim, tak i oni ke mně. Minule mi přišla jedna paní poděkovat, že jsem jí ušetřila 100 Kč, kupovala konzervy pro kočky a já si všimla, že u jedné naskočila vyšší cena než u ostatních stejné značky. Tak jsem jí řekla, aby se šla zeptat na informace, protože jich brala hodně. A tam se ukázalo, že sleva nebyla v pokladně ještě zadaná a tak dostala 100 Kč zpátky. Taky mi už několik lidí poděkovalo za to, že nemarkuju tak rychle, aby jim to tam padalo, že to pak nestíhají uklízet a jsou z toho nervózní, že moje tempo je vyhovující. Dokonce jednou, když se mi zdálo asi při páté směně, že mám nějaký kritický den, že mi to jde nějak pomalu a měla jsem už asi 4 storna, mě přišla pochválit směnová vedoucí a to mě strašně moc potěšilo a dodalo mi to zas energii a úsměv na tvář.
Práce mě moc baví, hrozně rychle to utíká. Jediné minus je spíš ve fyzické vyčerpanosti (když tedy opomenu mizernou finanční stránku), když jedu domů, bolí mě záda i nohy, mám olámané nehty, jeden jsem si zatrhla až do masa. Doma padnu a všechno mě bolí. Přestože máme u kasy i židličku, ono se moc sedět nedá, když musíme do každého vozíku koukat na celé dno. Takže to je několik různých úklonů, podřepů, sklonů apod. denně. Psychicky je to ale zatím v pohodě a proti mé předchozí práci mi to připadá jak procházka růžovou zahradou. Jsem nadšená a jsem ráda, že jsem se na tuto brigádu odhodlala jít a že mě přijali. Snad mi mé nadšení vydrží i nadále.
 |
| zdroj: facebook Kaufland |
Takže už několik dní jezdím na brigádu do Kauflandu jako pokladní. Jaké to je? Pokud vás zajímají podrobnosti, jste tu správně.
Směny mám různé, někdy 9,5 hod., někdy 5 hod. Jeden víkend v měsíci mám nárok na volno a pak snad ještě 1 den z nějakého dalšího víkendu. Pak jsou nějaká pravidla, která jsem teda přesněji nezkoumala, jako že můžete jít do práce asi 4 dny po sobě a pak máte nárok na den nebo dva dny volna apod. Mně je toto jedno, protože jsem na brigádu šla proto, že si nutně potřebuji vydělat nějaké peníze, tak jsem ráda za každou směnu i hodiny navíc.
Nejdřív popíšu něco málo kolem toho, jak to chodí, když zrovna nesedím za pokladnou. Přijedu do práce, jdu do šatny, kde jsou pěkné plechové skříňky se jmény. Převléknu se, tedy červené tričko a červená vesta s jmenovkou. Pak jdu do kuchyňky, kam si můžu dát svačinu do lednice apod. Napustím si láhev s vodou. Všechno, co si sem nahoru nosíme, musíme mít označené, na informacích mi ráno dají nálepku na vodu, jídlo i cigarety.
Potom už jdu k trezoru, kde mi dají moji kasu a řeknou mi, na kterou pokladnu mám jít. Pokladen je u nás 10, ale první dvě se nepoužívají, alespoň zatím, třeba někdy jo. Přijdu k pokladně, vložím tam svoji kasu, přihlásím se, zapnu pás, rozsvítím světlo, že je moje pokladna otevřená. Jsme tam po dvou, tedy jedna pokladní nalevo a druhá napravo. Tím pádem vám pokaždé zboží přijíždí z jiné strany, nevím proč, ale líp se mi dělá na kase, kde mi přijíždí zprava. :) K pokladně si přináším láhev s vodou, protože při této práci je fakt velká žízeň.
Placený mám jen čas, který trávím za pokladnou. Tzn. že doba, než se převléknu, když svačím apod. se do pracovní doby nepočítá. Za pokladnou jsme vždycky cca 4 hod, pak je 30 min. pauza, kdy si jdu udělat kafe a zakouřit. Máme nahoře kuchyňku i kuřárnu. Na WC nechodím, ale je tam pěkné, čisté. Chodím si mýt ruce, je tam dávkovač s dobrým pěnovým mýdlem. Ta pauza po 4 hodinách je podle mě hodně fajn, člověk si fakt dost uleví a může pak zas pokračovat. Protože ta práce je svým způsobem docela vyčerpávající.
Nemám problém s pravidly, které musíme dodržovat. Nejdříve zákazníka pozdravit, snažit se navázat oční kontakt. Na to jsem dost zvyklá z předešlých zaměstnání a připadá mi to zcela normální. Potom musím vždy zkontrolovat nákupní vozík, musím vidět celé dno, takže pokud mají něco ve vozíku, např. balík mléka, vody, basu s pivem, musím je poprosit, aby to nadzvedli. Tady nastává občas problém, jak mi vyprávěly jiné pokladní, protože u toho se občas někteří zákazníci vztekají. Proto se snažím je požádat s úsměvem a mile, případně vylezu z kukaně a pomůžu jim to nadzvednout. Toto je fyzicky nejnáročnější část práce, ať už to, že se přes pult musím natáhnout na špičkách a vyklonit se, abych vozík viděla, tak i to, když s nimi zvedám 25 kg pytel brambor, protože se často jedná o důchodce, kteří se tváří, že to sami nezvednou (přitom si říkám, že to z toho vozíku přeci pak musí nějak dostat ven). Ale to je jedno, nechci se hádat, tak ráda pomůžu. Pořád se snažím, aby lidi byli spokojení a rádi k nám chodili nakupovat, o to Kauflandu jde a tohle se mi líbí, tak mi to v obchodě připadá správné a logické. Potom už projíždím zboží přes scaner, tedy načíst čárové kódy. Jednou rukou si zboží z pásu podávám, druhou projedu a odsunu na stranu, aby si ho zákazník mohl zas vzít. Tato fáze mě baví, protože to pípání se mi líbí. Tempo přizpůsobuji tempu zákazníka, aby se mu to tam moc nehromadilo a nebyl nervozní. Zatím jsem nová, tak nemusím dělat šíleně rychle, i když se toto prý nějak sleduje. Tak uvidím časem.
Těžké však je zadávání pečiva, zeleniny a ovoce. Výrobky mají své 4 ciferné kódy, které bych se ideálně měla naučit nazpaměť. Už si pamatuji chléb (jeden z mnoha druhů chlebů), rohlíky a okurky. Mám ale svůj tahák, kde mám vypsané některé zeleniny a ovoce a taky pečiva, ty jsem si obhlídla přímo v prodejně a udělala si k nim i malé obrázky, jaký má co tvar, posyp a barvu. Když nějaký kód nevím, pak jej musím hledat v pokladně, což už je docela složité a dost to zdržuje markování. Složité to je zejména u pečiva, kde je několik složek a já prostě nevím, pod kterou to hledat. Tak třeba mám před sebou nějaký obdélníkový kus pečiva a já si říkám: je asi světlý nebo tmavý? nebo že by to byla bageta či dokonce nějaký chleba? anebo to to bude spíš ve složce "speciality"? Občas mám pocit, že hledám dlouho. Stává se mi to hlavně u takových věcí, které mi přišly pod ruku poprvé. Pak už si je většinou dobře pamatuji. Pokud ho nemůžu v pokladních složkách najít, požádám o pomoc jinou pokladní. Blbé je, že si je ještě nepamatuji jménem a s některými si tykám, s jinými vykám, takže někdy nevím, jak ji zavolat. Možná mi to netrvá zas tak moc dlouho, ale pro mě v takové chvíli se sekundy zdají jako věčnost. Super je, když zákazník ví, jak se to pečivo jmenuje. Ale v polovině případů sami netuší, co si to vzali, případně mi říkají cenu, ale tu já v systému nevidím. Vidím tam jen fotky, názvy a jejich kódy. Fotky dost nekvalitní, deformované, obdélníkové pečivo na fotce má tvar čtverce apod.
Zelenina je lehčí než pečivo, má jen jednu složku, ovšem je v ní hodně položek, i když už se v tom docela orientuji. První problém jsem měla třeba s dýněmi, měli jsme jich několik druhů a protože dýně nekupuji, měla jsem problém poznat, jaká je která. Zasekla jsem se třeba i u avokáda, jestli je to ovoce nebo zelenina, ale trefila jsem se. Docela už rozlišuji odrůdy jablek, ale to je zas dané tím, že je často sama kupuji. U váženého ovoce a zeleniny musím nejdřív zkontrolovat nalepený štítek z váhy - my na pokladnách váhu nemáme. Takže zkontroluji název, že si zadali opravdu to, co měli. Potom musím zkontrolovat hmotnost. Ano, stává se, že si zadají něco jiného, třeba jiný typ jablek nebo paprik, tak je musím poslat znovu na váhu, jedna je pro tento případ umístěná před pokladnami. A dokonce se mi už za ten týden stalo i to, že pán, který měl veliký nákup a byl dobře oblečen, měl na trsu banánů naváženo asi 220 g, což se mi nezdálo, tak jsem ho poslala znovu na váhu a najednou to bylo 1 kg. Občas se stane, že si prostě něco zvážit zapomenou, v domnění, že se to bere na kus.
Když markuji, mám takový zvyk si některé věci říkat nahlas a se zákazníky navázat komunikaci. Většinu zákazníků to baví a všimla jsem si, jak pookřejí a jsou pak milí a samá sranda. Takže nuda při této práci není a dokonce je občas veselo. A já mám lidi ráda, od puberťáků až po důchodce. Vlastně i malé děti, které občas u pokladny brečí, tak se zeptám, na co čekají a to lízátko nebo křupky prostě vezmu z pásu přednostně a podám jim je a už se usmívají.
Když namarkuji vše, musím se podle pravidel zeptat, zda bylo vše v pořádku. Tím je myšleno, zda bylo v pořádku nakupování v našem obchodě. Často řeknou, že vše bylo v pořádku až do doby, než jsem jim řekla celkovou cenu, ale to se vždycky smějí, protože to berou jako vtip. Máme fakt dobré ceny, hodně věcí v akcích a spoustu slev, takže si myslím, že v našem okolí se nikde nedá nakoupit výhodněji. A ti zákazníci, kteří na ty slevy chodí, to mají vychytané, vědí přesně, v kolik hodin se co zlevňuje a nakupují pak maso, sýry a další věci třeba se 70% slevou, protože tomu za 2 dny končí trvanlivost. Až jim to někdy závidím.
Pak tedy řeknu celkovou cenu a sleduji, jestli tahají peníze nebo kartu, protože když chtějí platit kartou, musím na displeji zmáčknout tlačítko "karta". Pak tedy vezmu peníze, když mi je dávají, ještě když je mám v ruce, říkám nahlas, kolik mi dali, zadám to do pokladny, ukáže se mi, kolik jim mám vrátit. Uklízím peníze do pokladny, vytahuji na vrácení, utrhnu účtenku a podávám jim to. K tomu jim dám naše lepící body, za které se pak dají koupit výhodně nějaké věci, tentokrát jsou to hrnce.
Rovnání peněz v kase mě taky moc baví, to mě bavilo už od dětství. Až teda na tu špínu, myslím furt na to, co je na bankovkách bacilů a snažím se se nedotýkat obličeje apod. a první, co je, když jdu z kasy, že si ruce vydrhnu.
Pokud se mi stane, že něco nascanuji špatně, např. mi to "pípne" dvakrát, musím zvednout telefon, který na každé kase máme a tím se dovolám směnové vedoucí a nahlásím jí, že potřebuji storno. Ta musí přijít a povolí mi přes speciální čip provést storno. Storna se nám počítají a měli bychom jich mít co nejméně. Samozřejmě si na začátku každé směny plánuji, že žádné mít nebudu, ale ještě se mi to nepovedlo, vždycky mám alespoň jedno, někdy i pět. Taky dost záleží na tom, na jaké pokladně jsem, protože ty první scanují dobře a lehce. U těch posledních, které jsou asi víc opotřebované, to jde hůř, některé zboží projedu i 3x a stále to nepípne, pak to ale najednou naskočí 2x a já musím volat o storno. Anebo taky v případě, kdy po namarkování zákazník řekne, že něco nechce, protože si myslel, že to stojí méně apod.
Pak už se s nimi jen rozloučím, popřeji třeba hezký den, oni mně většinou taky, tak jim poděkuji a pak už se zas otočím na dalšího zákazníka a tak pořád dokola. Projde mi tam za den spousta lidí všeho věku, někteří smutní, někteří ukecaní, někteří co viditelně počítají každou korunu a musí koupit jen to nejnutnější až po ty, co kupují vše ve velkém, když je to v akci a nechají s klidem za nákup 4 tisíce a ještě si chválí, jak zas ušetřili.
Když končím směnu, vezmu si obálku, kam dáváme bony, tedy lístky za vrácené lahve. Jdu do kuřárny a tam je musím sečíst a napsat celkovou sumu na obálku, tu pak odnést do trezoru. Kasu dávám do trezoru pokaždé, když mě stáhnou z pokladny. Pokud jsem na dvoupokladně sama, musím zamknout cigarety. Pokud jsme tam dvě, tak při odchodu musím zhasnout světlo, vypnout pás a zavřít vrátka. Posbírám si taháky, které mám, nechávám si je v kapse ve vestě.
Telefon na směnovou vedoucí se používá ještě v případě, kdy ji musím oznámit, že mám 5 tisicívou bankovku, že někdo platí eurama, že mám podnikatelský nákup (většinou Vietnamce), že mám bon za láhve nad 300, že potřebuji do kasy doplnit nějaké bankovky nebo mince. Anebo kdykoliv bych si s něčím nevěděla rady.
Ty fotky s kódy už jsem si nechala vytisknout ve výpočetním oddělení, kde je milý vedoucí. Takže se doma budu učit, abych co nejdříve znala všechny nazpaměť a věděla, jak které pečivo vypadá.
Celkově musím říct, že mám teď Kaufland fakt ráda ještě víc, myslím, že jdou dobrým směrem, když je pro ně důležitá spokojenost zákazníka. My na pokladně se nesmíme v žádném případě se zákazníkem hádat, v případě jakéhokoliv problému ho musíme poslat na informace, kde s ním vše vyřeší. Zatím jsem neměla žádného nepříjemného zákazníka. Snažím se být na všechny milá, usmát se, mluvit, pomáhat jim. Věřím tomu, že jak se budu chovat já k nim, tak i oni ke mně. Minule mi přišla jedna paní poděkovat, že jsem jí ušetřila 100 Kč, kupovala konzervy pro kočky a já si všimla, že u jedné naskočila vyšší cena než u ostatních stejné značky. Tak jsem jí řekla, aby se šla zeptat na informace, protože jich brala hodně. A tam se ukázalo, že sleva nebyla v pokladně ještě zadaná a tak dostala 100 Kč zpátky. Taky mi už několik lidí poděkovalo za to, že nemarkuju tak rychle, aby jim to tam padalo, že to pak nestíhají uklízet a jsou z toho nervózní, že moje tempo je vyhovující. Dokonce jednou, když se mi zdálo asi při páté směně, že mám nějaký kritický den, že mi to jde nějak pomalu a měla jsem už asi 4 storna, mě přišla pochválit směnová vedoucí a to mě strašně moc potěšilo a dodalo mi to zas energii a úsměv na tvář.
Práce mě moc baví, hrozně rychle to utíká. Jediné minus je spíš ve fyzické vyčerpanosti (když tedy opomenu mizernou finanční stránku), když jedu domů, bolí mě záda i nohy, mám olámané nehty, jeden jsem si zatrhla až do masa. Doma padnu a všechno mě bolí. Přestože máme u kasy i židličku, ono se moc sedět nedá, když musíme do každého vozíku koukat na celé dno. Takže to je několik různých úklonů, podřepů, sklonů apod. denně. Psychicky je to ale zatím v pohodě a proti mé předchozí práci mi to připadá jak procházka růžovou zahradou. Jsem nadšená a jsem ráda, že jsem se na tuto brigádu odhodlala jít a že mě přijali. Snad mi mé nadšení vydrží i nadále.
 |
| zdroj: facebook Kaufland |
Žádné komentáře:
Okomentovat