Navazuji na svůj předchozí článek o tom, jak jsem se rozhodla jít pracovat do Kauflandu, který najdete ZDE.
část 2.
Měla jsem pokupě všechny papíry, které po mně chtěli k přijetí do Kauflandu. Ucházím se o práci pokladní, tedy nejdřív jako brigádnice a pak se uvidí. Takže jsem se v pondělí ráno, přesně podle domluvy s paní Z. vydala do pobočky. Měly jsme se sejít u personálního oddělení, tak se i stalo. Jelikož paní Z. mi řekla, že mě bere, myslela jsem si, že se jen udělá papírové přijetí. Ale to jsem se mýlila.
Na personálním se na mě paní personalistka netvářila vůbec přívětivě, jak kdybych ji snad obtěžovala svým zájmem o práci u nich. Okamžitě na mě vyhrkla, že je tu problém, že mám ten částečný invalidní důchod, že Kaufland chce zaměstnávat jen zcela zdravé lidi. Snažila jsem se jí vysvětlit, že jsem schopná práci vykonávat. Nějaké moje dovednosti, inteligence, vzdělání, životopis, to ji nezajímalo vůbec, jediné, co jí zajímalo a vadilo byl můj ID. Řekla mi, abych jí dala jen ten papír od lékaře, že ho pošle jejich firemní lékařce do Prahy, která rozhodne. Chovala se ke mně opravdu nepříjemně, jak kdybych byla nějaký póvl. Mě to docela urazilo (slušně řečeno). Řekla jsem jen, že jsem to tedy do té Prahy mohla poslat sama, aby to bylo rychlejší. (Protože mně mezitím utekl další týden života.) Ona spustila, že takhle se to v Kauflandu dělá už 15 let a že takhle to bude, že to musí jít přes ní atd. Jen mi problesklo hlavou, že jsem si tedy Výpis z trestního rejstříku platila zbytečně, protože ho po mně nechce a vlastně ani není jasné, jestli mě vůbec vezmou.
Odjela jsem tedy zklamaná domů. Popravdě jsem najednou částečně ztratila i zájem jít pracovat pro firmu, kde vlastně hned při prvním kontaktu, tedy na personálním oddělení, narazím na takovou aroganci a neprofesionální jednání. Myslím tím neprofesionální z pohledu jednání s druhým člověkem. Pracovala jsem kdysi na personálním a pak pro banku, kam jsem také přijímala lidi, ale fakt tohle jsem ještě neviděla.
Čekala jsem asi 3 dny a pořád přemýšlela, jestli nemám zajít do jiného supermarketu, jestli se mi do Kauflandu ještě pořád chce. Nakonec jsem se začala pídit po jiných brigádách, kterých teď je v nabídce docela hodně, jelikož skončily prázdniny a místa brigádníků se uvolnila. Ale řekla jsem si, že do pátku tedy počkám.
Nic se nedělo, nikdo se mi neozýval. Dny utíkaly a mně bylo líto, že jsem už mohla být přijatá jinde, že zbytečně přicházím o peníze, když jsem doma. Odmítla jsem předtím totiž brigádu, která byla o 10 km dál a kde nabízeli 90 Kč/hod. Zde mi nabízejí 65 Kč/hod. A tak utekl další týden a ve čtvrtek ráno jsem si zase vzpomněla na Kaufland a řekla jsem si, že jim tam zavolám (tedy té paní Z., která byla příjemná), že se mi nikdo neozval a že tedy nastoupím do jiné práce. Ale v tom volali oni mně, tedy paní z Informací, že jsem přijata a jestli můžu zítra dopoledne přijet. Řekla jsem, že ano a začala jsem zase mít radost.
V pátek ráno jsem tedy vzala desky se všemi těmi papíry, co chtěli k přijetí, a vydala se tam. Paní na personálním byla o něco málo příjemnější než minule, ale že by na mě udělala dojem, to tedy opravdu ne. Říkala jsem si, že se nad to musím povznést, že jako pokladní s ní snad nebudu přicházet častěji do styku. Dostala jsem další hromadu formulářů s tím, že mám jít do společenské místnosti to vše vyplnit. Odvedla mě do kuchyňky, byla to prosklená místnost s jedním dlouhým stolem na jídlo, kolem něj židle, u zdi kuchyňská linka a automat na kávu. Bylo tam zrovna několik zaměstnanců na svačině, po stole se válely svačiny, noviny a kelímky. Paráda, v tomhle bordelu a hlaholu budu vyplňovat papíry. :) Našla jsem si volnou židli, odsunula noviny a další věci, co před ní ležely, omrkla jsem, jestli stůl není mastný a začala vyplňovat.
Vyplňování formulářů mi nedělá problém a myslím, že je vyplňuji rychle, i když jich bylo docela hodně. Nechtělo se mi ale podepisovat formuláře, že jsem prošla několikahodinovým školením a že jsem přijala pracovní oblečení. Už předem jsem se ale obávala, co na to paní personální řekne.
Když jsem jí pak formuláře nesla, upozornila mě, že už by měla jít na svačinu. No po pravdě, mě to nezajímalo. Neřekli mi přesně, v kolik hodin mám přijet, a tak ať si to ode mě vezme a nemá řeči. Formulář, že jsem dostala firemní oblečení, jsem samozřejmě musela podepsat, jak jsem předem očekávala, prý mi ho co nejdřív dají. Nebylo tam ani uvedeno, co to konkrétně bude. Ach jo, co člověku zbývá? Podepsat nebo nenastoupit? Podepsala jsem tedy, ač nerada. Nikdy v minulosti jsem si tohle v práci nedovolila, aby mi někdo podepisoval něco bianco. Pak jí vadilo, že jsem tam uvedla, že mám ten invalidní důchod, že prý by to bylo moc složité, musela bych dodat hromadu dalších papírů k důchodu. Jsem perfekcionalista, vím to, tak jsem se zeptala, co bych měla dodat, protože podepisovat to nepravdivě s tím, že ID neuvedu, pro mě bylo nepředstavitelné. Řekla mi, že bych musela dodat doklad o přidělení důchodu. Říkám jí, že to není problém, že ho mám i s sebou. Ale ona zas, že bych musela doložit, že ten důchod opravdu každý měsíc dostávám, např. výpisem z účtu. Mně jen problesklo hlavou, co je tohle zase za pitomost, když mi důchod vyplácí stát. :( A pak prý "ještě plno dalších papírů", ty mi jaksi nespecifikovala, nejspíš nevěděla. Můj pocit byl, že si vymýšlí. Závěr celé situace byl tedy ten, že jsem formulář musela rychle vyplnit znova bez uvedení důchodu. S tím, že jdu stejně jen na brigádu a je to jedno. Ach jo... Měla jsem na výběr? Doufám, že jsem si tímto do budoucna nijak nezavařila.
Pak už mi dala podepsat Smlouvu, mám tedy brigádu psanou do konce roku ve výši 300 hod. Pak mě poslala za "směnovou vedoucí" a spěchala na vytouženou svačinu. Směnová vedoucí byla mladá paní nebo slečna a byla milá a příjemná. Sehnala mi pracovní oblečení, dostala jsem 2 ks červených triček s logem a 1 ks červené vesty s logem. Chudák pak dostala vynadáno od paní personalistky, jak to že mi dala ten oděv, že to musí dělat ona a nikdo do toho nemá co lézt. Dále mi směnová vedoucí dala opravdu velký balík papírů, abych si to šla pročíst. Bylo to tedy něco jako vstupní školení, standardy chování k zákazníkům Kauflandu, co mají pokladní říkat, jak se v jaké situaci chovat, dále třeba jaké bankovky nesmíme přijímat, jak poznáme falešné bankovky apod. Na konci každého tématu byl arch na podpisy, tedy jako že jsem byla proškolena. Jasný, musí být něčím krytí, že? :) No a po 11.hod jsem mohla jít na pokladnu. Tedy ještě jsem si musela jít rychle koupit visací zámek, přidělila mi skříňku v šatně, kam jsem si dala kabelku a bundu. Pak mě přidělila k jedné pokladní, která mě měla zaučit, ukázat mi, jak se to dělá.
Nevím přesně, jak dlouho jsem se dívala, asi 2 hodiny, možná 3. Byla velice ochotná a nejen, že pracovala, ale všechno mi i slovně vysvětlovala. Bylo mi ji až líto, protože byl pátek, byl docela fofr a ani chvíli se díky mně nezastavila, protože když zrovna nebyl zákazník, ukazovala mi, kde najdu kódy na pečivo a na zeleninu. Vše je v pokladně, tedy listuji přes dotykový displej. Ukazovala mi, jak zapnout pokladnu, jak spustit posuvný pás, jak vše vypnout, odhlásit, vyndat trezor z pokladny atd. Měla by mít za ty hodiny příplatek za školitelskou činnost. Z mého pohledu. Samozřejmě za to nemá nic.
Potom přišla směnová vedoucí, přinesla mi "můj" trezor, že si to mám už jít zkusit sama. Trochu jsem se bála, ale měla jsem pokladní za zády a kódy mi diktovala, takže to šlo dobře. Hrozně rychle to uteklo. Byla jsem tam asi do 19 hod. No na to, že jsem sem dnes šla poprvé už ráno, docela dlouhá směna, i když papírově jsem pracovala až od chvíle, kdy mě poslali na pokladnu. Ale jo, bavilo mě to a už se těším na zítra, kdy mám hned směnu. Pokladní mi ještě vypsala na papírek nějaké kódy na zboží, které se nejvíce prodávalo, abych to nemusela hledat přes tu pokladnu. Tam je někdy pro mě problém, když mi přijede nějaké pečivo a já nevím, jestli ho hledat mezi "slanými specialitami" nebo "bagetami" nebo "světlým pečivem", některé fotky baget jsou tam deformované, takže to vypadá spíš jako bochníček chleba. A hledaný kus je třeba nakonec k mému překvapení mezi "tmavým pečivem". :)
Domů jsem přijela docela unavená, hlava přeplněná novými informacemi. Alespoň jsem po dlouhé době usnula ve 22 hod.
část 2.
Měla jsem pokupě všechny papíry, které po mně chtěli k přijetí do Kauflandu. Ucházím se o práci pokladní, tedy nejdřív jako brigádnice a pak se uvidí. Takže jsem se v pondělí ráno, přesně podle domluvy s paní Z. vydala do pobočky. Měly jsme se sejít u personálního oddělení, tak se i stalo. Jelikož paní Z. mi řekla, že mě bere, myslela jsem si, že se jen udělá papírové přijetí. Ale to jsem se mýlila.
Na personálním se na mě paní personalistka netvářila vůbec přívětivě, jak kdybych ji snad obtěžovala svým zájmem o práci u nich. Okamžitě na mě vyhrkla, že je tu problém, že mám ten částečný invalidní důchod, že Kaufland chce zaměstnávat jen zcela zdravé lidi. Snažila jsem se jí vysvětlit, že jsem schopná práci vykonávat. Nějaké moje dovednosti, inteligence, vzdělání, životopis, to ji nezajímalo vůbec, jediné, co jí zajímalo a vadilo byl můj ID. Řekla mi, abych jí dala jen ten papír od lékaře, že ho pošle jejich firemní lékařce do Prahy, která rozhodne. Chovala se ke mně opravdu nepříjemně, jak kdybych byla nějaký póvl. Mě to docela urazilo (slušně řečeno). Řekla jsem jen, že jsem to tedy do té Prahy mohla poslat sama, aby to bylo rychlejší. (Protože mně mezitím utekl další týden života.) Ona spustila, že takhle se to v Kauflandu dělá už 15 let a že takhle to bude, že to musí jít přes ní atd. Jen mi problesklo hlavou, že jsem si tedy Výpis z trestního rejstříku platila zbytečně, protože ho po mně nechce a vlastně ani není jasné, jestli mě vůbec vezmou.
Odjela jsem tedy zklamaná domů. Popravdě jsem najednou částečně ztratila i zájem jít pracovat pro firmu, kde vlastně hned při prvním kontaktu, tedy na personálním oddělení, narazím na takovou aroganci a neprofesionální jednání. Myslím tím neprofesionální z pohledu jednání s druhým člověkem. Pracovala jsem kdysi na personálním a pak pro banku, kam jsem také přijímala lidi, ale fakt tohle jsem ještě neviděla.
Čekala jsem asi 3 dny a pořád přemýšlela, jestli nemám zajít do jiného supermarketu, jestli se mi do Kauflandu ještě pořád chce. Nakonec jsem se začala pídit po jiných brigádách, kterých teď je v nabídce docela hodně, jelikož skončily prázdniny a místa brigádníků se uvolnila. Ale řekla jsem si, že do pátku tedy počkám.
Nic se nedělo, nikdo se mi neozýval. Dny utíkaly a mně bylo líto, že jsem už mohla být přijatá jinde, že zbytečně přicházím o peníze, když jsem doma. Odmítla jsem předtím totiž brigádu, která byla o 10 km dál a kde nabízeli 90 Kč/hod. Zde mi nabízejí 65 Kč/hod. A tak utekl další týden a ve čtvrtek ráno jsem si zase vzpomněla na Kaufland a řekla jsem si, že jim tam zavolám (tedy té paní Z., která byla příjemná), že se mi nikdo neozval a že tedy nastoupím do jiné práce. Ale v tom volali oni mně, tedy paní z Informací, že jsem přijata a jestli můžu zítra dopoledne přijet. Řekla jsem, že ano a začala jsem zase mít radost.
V pátek ráno jsem tedy vzala desky se všemi těmi papíry, co chtěli k přijetí, a vydala se tam. Paní na personálním byla o něco málo příjemnější než minule, ale že by na mě udělala dojem, to tedy opravdu ne. Říkala jsem si, že se nad to musím povznést, že jako pokladní s ní snad nebudu přicházet častěji do styku. Dostala jsem další hromadu formulářů s tím, že mám jít do společenské místnosti to vše vyplnit. Odvedla mě do kuchyňky, byla to prosklená místnost s jedním dlouhým stolem na jídlo, kolem něj židle, u zdi kuchyňská linka a automat na kávu. Bylo tam zrovna několik zaměstnanců na svačině, po stole se válely svačiny, noviny a kelímky. Paráda, v tomhle bordelu a hlaholu budu vyplňovat papíry. :) Našla jsem si volnou židli, odsunula noviny a další věci, co před ní ležely, omrkla jsem, jestli stůl není mastný a začala vyplňovat.
Vyplňování formulářů mi nedělá problém a myslím, že je vyplňuji rychle, i když jich bylo docela hodně. Nechtělo se mi ale podepisovat formuláře, že jsem prošla několikahodinovým školením a že jsem přijala pracovní oblečení. Už předem jsem se ale obávala, co na to paní personální řekne.
Když jsem jí pak formuláře nesla, upozornila mě, že už by měla jít na svačinu. No po pravdě, mě to nezajímalo. Neřekli mi přesně, v kolik hodin mám přijet, a tak ať si to ode mě vezme a nemá řeči. Formulář, že jsem dostala firemní oblečení, jsem samozřejmě musela podepsat, jak jsem předem očekávala, prý mi ho co nejdřív dají. Nebylo tam ani uvedeno, co to konkrétně bude. Ach jo, co člověku zbývá? Podepsat nebo nenastoupit? Podepsala jsem tedy, ač nerada. Nikdy v minulosti jsem si tohle v práci nedovolila, aby mi někdo podepisoval něco bianco. Pak jí vadilo, že jsem tam uvedla, že mám ten invalidní důchod, že prý by to bylo moc složité, musela bych dodat hromadu dalších papírů k důchodu. Jsem perfekcionalista, vím to, tak jsem se zeptala, co bych měla dodat, protože podepisovat to nepravdivě s tím, že ID neuvedu, pro mě bylo nepředstavitelné. Řekla mi, že bych musela dodat doklad o přidělení důchodu. Říkám jí, že to není problém, že ho mám i s sebou. Ale ona zas, že bych musela doložit, že ten důchod opravdu každý měsíc dostávám, např. výpisem z účtu. Mně jen problesklo hlavou, co je tohle zase za pitomost, když mi důchod vyplácí stát. :( A pak prý "ještě plno dalších papírů", ty mi jaksi nespecifikovala, nejspíš nevěděla. Můj pocit byl, že si vymýšlí. Závěr celé situace byl tedy ten, že jsem formulář musela rychle vyplnit znova bez uvedení důchodu. S tím, že jdu stejně jen na brigádu a je to jedno. Ach jo... Měla jsem na výběr? Doufám, že jsem si tímto do budoucna nijak nezavařila.
Pak už mi dala podepsat Smlouvu, mám tedy brigádu psanou do konce roku ve výši 300 hod. Pak mě poslala za "směnovou vedoucí" a spěchala na vytouženou svačinu. Směnová vedoucí byla mladá paní nebo slečna a byla milá a příjemná. Sehnala mi pracovní oblečení, dostala jsem 2 ks červených triček s logem a 1 ks červené vesty s logem. Chudák pak dostala vynadáno od paní personalistky, jak to že mi dala ten oděv, že to musí dělat ona a nikdo do toho nemá co lézt. Dále mi směnová vedoucí dala opravdu velký balík papírů, abych si to šla pročíst. Bylo to tedy něco jako vstupní školení, standardy chování k zákazníkům Kauflandu, co mají pokladní říkat, jak se v jaké situaci chovat, dále třeba jaké bankovky nesmíme přijímat, jak poznáme falešné bankovky apod. Na konci každého tématu byl arch na podpisy, tedy jako že jsem byla proškolena. Jasný, musí být něčím krytí, že? :) No a po 11.hod jsem mohla jít na pokladnu. Tedy ještě jsem si musela jít rychle koupit visací zámek, přidělila mi skříňku v šatně, kam jsem si dala kabelku a bundu. Pak mě přidělila k jedné pokladní, která mě měla zaučit, ukázat mi, jak se to dělá.
Nevím přesně, jak dlouho jsem se dívala, asi 2 hodiny, možná 3. Byla velice ochotná a nejen, že pracovala, ale všechno mi i slovně vysvětlovala. Bylo mi ji až líto, protože byl pátek, byl docela fofr a ani chvíli se díky mně nezastavila, protože když zrovna nebyl zákazník, ukazovala mi, kde najdu kódy na pečivo a na zeleninu. Vše je v pokladně, tedy listuji přes dotykový displej. Ukazovala mi, jak zapnout pokladnu, jak spustit posuvný pás, jak vše vypnout, odhlásit, vyndat trezor z pokladny atd. Měla by mít za ty hodiny příplatek za školitelskou činnost. Z mého pohledu. Samozřejmě za to nemá nic.
Potom přišla směnová vedoucí, přinesla mi "můj" trezor, že si to mám už jít zkusit sama. Trochu jsem se bála, ale měla jsem pokladní za zády a kódy mi diktovala, takže to šlo dobře. Hrozně rychle to uteklo. Byla jsem tam asi do 19 hod. No na to, že jsem sem dnes šla poprvé už ráno, docela dlouhá směna, i když papírově jsem pracovala až od chvíle, kdy mě poslali na pokladnu. Ale jo, bavilo mě to a už se těším na zítra, kdy mám hned směnu. Pokladní mi ještě vypsala na papírek nějaké kódy na zboží, které se nejvíce prodávalo, abych to nemusela hledat přes tu pokladnu. Tam je někdy pro mě problém, když mi přijede nějaké pečivo a já nevím, jestli ho hledat mezi "slanými specialitami" nebo "bagetami" nebo "světlým pečivem", některé fotky baget jsou tam deformované, takže to vypadá spíš jako bochníček chleba. A hledaný kus je třeba nakonec k mému překvapení mezi "tmavým pečivem". :)
Domů jsem přijela docela unavená, hlava přeplněná novými informacemi. Alespoň jsem po dlouhé době usnula ve 22 hod.
 |
| foto zdroj: http://ustecky.denik.cz/zpravy_region/20110729_klm_kaufland_vseborice.html |
Žádné komentáře:
Okomentovat